Loading color scheme

Bosá turistika, střepy a rozpálené uhlíky s Davidem Mrhačem

Bosá turistika, střepy a rozpálené uhlíky s Davidem Mrhačem

Připravili jsme exkluzivní rozhovor s panem Mgr. Davidem Mrhačem, spoluzakladatelem a aktivním členem české organizace Bosá turistika, www.bosaturistika.cz.
Přečtěte si velice zajímavý článek, který se točí okolo chůze na boso, chůze po žhavých uhlících, střepech a jiných aktivitách pro děti a dospělé. Probereme zdravotní přínosy a mnoho zajímavých činností s bosou nohou, o kterých se tolik nemluví. 

 

Davide ty jsi jeden ze zakladatelů organizace Bosá turistika, ale ještě k tomu pracuješ ve veřejné správě.

Co osobě říct úvodem? Pracuji ve státní správě na manažerské pozici v oboru hospodaření s majetkem státu a jeho privatizace. V profesním životě mě už od vysoké školy dost zajímá oblast veřejného práva a právo EU. A tak by možná nikoho nenapadlo, že ve volném čase se z formálně oblékaného a vystupujícího úředníka měním v kluka v mikině, co nejraději chodí bos.
Jak v osobním, tak profesním životě mám jeden koníček. Rád posunuji hranice. „To nejde“ je pro mě ohromnou výzvou a baví mě ukazovat, že ve skutečnosti „jde“ naopak všechno, co nám naše fantazie dovolí si představit.

Jak začal tvůj koníček a následně organizace Bosá turistika?

Už od dětství jsem rád chodil bos, je to velmi příjemný pocit, ta neustálá stimulace chodidel zemí po příjemném terénu člověka naplňuje endorfiny a radostí podobně jako při sportu.V Česku je relativně hodně lidí, co rádi chodí bosí. Ještě, než barefootový trend začal, byly v Česku internetové komunity, kde se toto téma řešilo. Lidé tam ale spíše řešili své osobní zábrany, stud, anebo negativní reakce okolí. Já naopak zažíval spíše pozitivní reakce. Lidé, které jsem potkával, mi fandili a svěřovali se, že také rádi chodí bosí, ale mají obavy z reakcí okolí, proto se neodhodlají zout. Bosá chůze bylo společenské tabu.
To jsem chtěl změnit. Ukázat veřejnosti, že chodit naboso je příjemné, zdravé a zcela přirozené a současně dát zázemí těm, co bosí chodí rádi, ukázat jim, že v tom nejsou sami. V partě je přeci jen člověk uvolněnější. Proto jsem založil v roce 2013 ještě s jedním kamarádem a třemi kamarádkami organizaci Bosá turistika.

Jak se zrodil trend bosé chůze?

Záhy po našem vzniku se o nás začala zajímat media. Psalo se o nás v tisku, točili reportáže do televize. Já tehdy téměř každý měsíc dával někam interview. Média o chození naboso informovala v pozitivním světle, často s bombastickými znějícími titulky typu: „Nová móda? Češi stále častěji chodí naboso“. Tak se začal rodit trend.
Vzpomínám si, že kdysi na začátku, po prvních dvou reportážích s Bosou turistikou, jsme seděli se zakládajícími členy v hospodě. Tehdy, v době, kdy si to ještě neuměl nikdo představit, jsem prohlásil, že trend půjde tak daleko, že nejenže se změní veřejné mínění, ale kolem bosé chůze se rozpoutá bosý byznys.
Kamarád si tehdy poklepal na čelo, řka: „Prosím tě, jak někdo může vydělávat na bosých nohách? Jsi se zbláznil.“ A tak jsem mu vylíčil své vize o tom, že přijde doba barefootové obuvi, že se začnou stavět bosé stezky, budou se konat různé aktivity pro veřejnost, jako mobilní chodníčky, firewalking a podobně. Tato vize se stala realitou.

Vaše aktivity v bosém businessu tedy zahrnují?

1. Organizujeme hromadné bosé výlety. Těmi to vlastně roce 2013 začalo. Podnikáme hromadné túry a výlety do přírody, mnohdy jde až 40 účastníků. Nejextrémnější z našich akcí je každoroční bosý výšlap na Sněžku. Akce je na podzim a místy se jde naboso i sněhem.

2. Stavíme bosé stezky. Jde v podstatě o ohraničený, kontrolovaný a relativně bezpečný prostor, rozdělený na jednotlivá pole obsahující šišky, písek, oblázky, kůry, jehličí, větvičky. A to proto, aby terén poskytl bosým chodidlům rozličnou škálu hmatových a stimulačních vjemů. Tyto bosé stezky jsou oblíbenou atrakcí nejen v městských parcích, kde jich neustále přibývá, ale stále stavíme je také v mateřských školkách, školách i dětských sanatoriích, kde plní účel fyzioterapeutické pomůcky jako prevence proti plochým nohám, vbočeným palcům a přispívají tak ke správnému vývoji dětského chodidla i celého pohybového aparátu. Jako pravděpodobně jediní v ČR stavíme bosé stezky sériově. O tom, jak jsou bosé stezky populární svědčí fakt, že v roce 2014 jsme evidovali 3, nyní jich je v ČR přes 60.

3. Bosoviště. Je velmi oblíbenou atrakcí, kterou vozíme na festivaly a akce pro veřejnost. Jde vlastně takové zážitkové bosé hřiště s mobilní hmatovou stezkou a dílnou naboso (malování, stavění kostek, vázání uzlů atd – vše nohama. Děti i dospělí zde mohou překonat svůj strach a projít se naboso po střepech z rozbitého skla (glasswalking), či po koberci z hřebíků, nebo naopak zrelaxovat při lechtání chodidel v imitaci středověkého mučícího nástroje – kládě.

4. Firewalking chůze po žhavém uhlí. Chůzi po žhavém uhlí učím jak v českých a zahraničních korporátech, tak i na různých festivalech a akcích pro širokou veřejnost.

Zastavme se u toho chození po střepech a po žhavém uhlí.

Ačkoliv tyto aktivity vypadají nebezpečně, různí lektoři je halí do hávu mystiky a vysvětlují je změněným stavem vědomí, na který je nutná dlouhá příprava, opak je pravdou. Má to fyzikální a fyziologický základ.
Chůze po střepech je založena na tom, že střep je křehký, kdežto lidská kůže je elastická. Šlápneš-li bosá na střep kolmo, střep praskne. Kdežto kdybys se ve střepech klouzala, pořezala by ses podobně, jako kdybys prstem přejížděla ostří nože.
Chůze po žhavém uhlí je zase považována za strašáka proto, že uhlík má teplotu cca 500 °C. Nicméně je špatným vodičem tepla, kdežto lidská kůže teplo odvádí dobře. Pokud jdeš po žhavém uhlí svižnou chůzí, je riziko popálenin velmi nízké. Při tom krátkém kontaktu uhlík nepředá tolik tepla a to teplo, které kůže absorbuje, se rychle odvede. Popáleniny hrozí při firewalkingu, když například šlápneš na rozpálenou zátku od piva či kamínek. V roce 2019 se Bosá turistika stala držitelem oficiálního českého rekordu v počtu lidí převedených přes žhavé uhlí.

Jaké jsou vlastně zdravotní přínosy chůze naboso?

Chůze naboso je prevencí téměř proti většině ortopedických problémů (zejména plochým nohám, vbočenému palci atd.), proti plísním, významně posiluje imunitu, díky masáži reflexních plošek na chodidlech stimuluje organismus a zbavuje člověka, škodlivého elektrostatického náboje. V interakci s půdní mikroflórou dochází v mozku k produkci serotoninu, který přispívá k dobré náladě a působí jako antidepresivum. Obohacuje vnímání okolní přírody o hmatový vjem a dává tak jejich zážitku další rozměr.

Jsou vaše akce nějak věkově omezené? 

Věkem nejsou naše akce omezené. Například nejmladšími účastníky chůze po žhavém uhlí jsou děti ve věku od 5 let a nejstarším účastníkem byla 83-letá babička o holi. Naše aktivity pořádáme téměř po celé ČR, zpravidla nechybíme na významnějších festivalech jako „Mezi ploty“, nebo „festival evolution“ a podobně.
Naše akce je možné sledovat na našem facebooku Bosá turistika, nebo na webu www.bosaturistika.cz, www.chuzepoohni.cz.

 

Pro sportojoy: Vladimíra Malovíková